Historie farnosti a farního kostela
Historie farnosti a farního kostela
K roku 1373 se datuje první písemná zmínka o faráři (potažmo farnosti, faře a farním kostele) v Dolanech. Dědičné fojtství (rychta) je zaznamenáno roku 1378. Do majetku kartuziánů jsou dány Dolany s Tovéří a dalším zbožím nově založenému klášteru v Tržku u Litomyšle v roce 1379 a o sedm let později souhlasí olomoucký biskup a kapitula s přestěhováním kartuziánského kláštera do Dolan, tehdy se datuje i zahájení výstavby zdejšího kláštera „Vallis Josaphat“ na okraji vesnice. V roce 1388 sem přichází první kartuziáni pod vedením převora Štěpána z Tržku, v následném roce jsou Dolany vloženy do zemských desek ve prospěch kartuziánů, přičemž páni ze Šternberka si ponechávají ochranný dohled nad klášterním panstvím i patronátní právo nad klášterním kostelem dolanských kartuziánů, jehož slavnostní vysvěcení proběhlo roku 1409. Převorem zdejšího kláštera se stává Štěpán z Dolan. V období husitských válek byl v únoru roku 1425 kartuziánský klášter dobyt a obsazen husity. Na podzim téhož roku byla dolanská kartouzka zbořena a kartuziáni se usazují v Olomouci. V roce 1594 postupuje správu nad panstvím kartuziánů spolu s patronátním právem nad farním kostelem kníže Karel z Münsterberka, majitel šternberského panství, Jáchymu Pivcovi z Hradčan, který roku 1600 vše postupuje Karlovi z Lichtenštejna. V období stavovského povstání - roku 1619 byl majetek olomouckých kartuziánů zkonfiskován, následně roku 1638 postupuje kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna kartuziánům správu nad jejich panstvím i patronátní právo nad farním kostelem.
V roce 1642 byla ves Dolany vypálena švédskými vojáky a následně znovu obnovena. Z té doby pochází i nejstarší dochovaná dolanská křestní matrika. První písemná zmínka o farní škole v Dolanech se datuje rokem 1662. Barokní sloup, na němž byla později osazena socha sv.Jana Nepomuckého, byl na návsi vztyčen roku 1709. Na místě bývalé kartouzky nechal roku 1716 postavit převor olomoucké kartuzie Albert Wiedermann kapli Povýšení sv.Kříže, která však byla později zrušena a roku 1800 rozebrána. Z roku 1723 pochází nejstarší zmínky o dolanské osadě Nové Sady. Základní kámen ke stavbě nového farního barokního kostela sv.Matouše v Dolanech byl položen roku 1776 a tehdy byl také založen farní hřbitov. Zdejší kostel je jednolodní podélná stavba, půlkruhově ukončená. Nad vstupem ční věž s hodinami. Samotný vstupní portál pravděpodobně pochází z původního kostela, který zde stával (patronát doložen 1379; farní kostel zmiňován r. 1480).
Na místě původního kostela byl v letech 1779 - 1785 postaven kostel nový, jehož autorem je stavitel Václav Benda. Kostel byl slavnostně vysvěcen v roce 1801. Fara před kostelem pochází ze sedmdesátých let 18. století, přestavěna v l. 1834-1836. Kostelní komplex zdobí sochy světců z 18. stol. Vnitřní vybavení kostela je převážně barokní, částečně pochází ze zrušených olomouckých kostelů a zahrnuje cenná díla umělců známých jmen - sochař Jan Michael Scherhauf, malíři Josef Korompay, Felix Ivo Leicher, Antonín Martin Lublinský, Julius Mathauser.
Logo farnosti
Logo znázorňuje společenství křesťanů, uprostřed kterého je Ježíš zmrtvýchvstalý.
Jednotlivé postavy jsou v různých pestrých barvách což vyjadřuje jedinečnost každého z nás, ukazuje na to, že jsme společenství bratří a sester s různými charaktery a obdarováními. Ukazuje na to, že i když každý z nás jedinečný, že spolu můžeme vytvářet jedno společenství ve kterém také pro tuto naši jinakost si můžeme být navzájem darem.
Na logu jsou některé postavy, které jsou již shromážděni kolem Ježíše a další které se ke společenství přichází nebo přibíhají a tím je vyjádřeno to, že chceme být společenstvím křesťanů, které je otevřeno pro nové bratry a sestry, že vnímáme zodpovědnost pomoci jim přiblížit se k církvi a pomoci poznat zmrtvýchvstalého Ježíše, tedy že chceme být společenstvím evangelizujícím, které má konkrétní vizi svého růstu.
Logo ukazuje jednak na život a otevřenost celé farnosti, ale také na jednotlivá malá společenství ve farnosti, která pomáhají bratřím a sestrám mnohem konkrétněji zažít církev jako rodinu, kde každý má své místo i zodpovědnost a kde může mnohem silněji prožívat bratrské společenství a sounáležitost.
